Vyhledat
  • Stáňa Wolfová

Dobrodružství je útěk od stereotypu a krok do neznáma

Aktualizace: led 23

Poté, co Lenka Kosmatová alias CHICA CHECA dokončila svůj Erasmus v Mexiku, sbalila si batoh a vydala se stopem přes osm států Střední Ameriky. Procestovala 35 zemí světa, a to z velké části sama. Věří, že většina lidí je dobrých a zbytek je otázkou špatného načasování.


Co konkrétně pro tebe znamená dobrodružství?

Dobrodružství je pro mě důležitý prvek v životě. Je to adrenalin, je to pocit vzrušení, překonávání limitů. Dobrodružství je pro mě vybočení ze stereotypu a krok do neznáma.

Sama jsi projela ne zcela bezpečnou Střední Ameriku. Cestuješ často bez parťáka?

Poslední dobou celkem ano, lidé okolo mě buď nemají čas nebo stejný styl cestování. Cestovat sama vlastně nikdy nebyl můj cíl, ale po několika zkušenostech jsem došla k závěru, že než cestovat s někým, kdo vyhledává úplně jiné věci, raději cestuji sólo. A takové to klišé, že ať už člověk cestuje kamkoliv, nikdy není sám, je pravda 😊

Bojíš se na cestách?

Nemám strach z toho, že mě někdo zabije nebo okrade. Věřím, že většina lidí je dobrých a zbytek je otázkou špatného načasování. Nicméně, čím jsem starší, tím více si uvědomuji možná rizika a nad vším trochu (trošilinku) víc přemýšlím. Ale snažím se strach si vůbec nepřipouštět, protože věřím, že čeho se bojíme, na to myslíme a tím to nechtěně přitahujeme.


Pravidelně také seznamuješ čtenáře ve svých článcích Letem světem s různými neprobádanými kouty naší planety. Naposledy to bylo třeba Podněstří. Čím tě taková místa lákají?

Snažím se dělat věci trochu jinak než ostatní, a baví mě, že tyhle destinace jsou pro jiné lidi tak trochu tabu. Lákají mě svou surovostí, tím, že si na nic nehrajou. Místní lidé jsou však (většinou) mnohem milejší a přívětivější. Líbí se mi dokazovat sobě a ostatním, že v každé zemi je co najít a že není důvod se bát jet. Nebo alespoň neodsuzovat něco, kam se člověk nepodíval a co zná jen z médií. Zatím jsem mladá, takže vyhledávám spíš dobrodružství, nepotřebuji se válet v hotelu někde na Santorini. Taky se cítím trochu jako dobyvatel, objevovatel, i když vím, že už všude někdo někdy byl přede mnou, je to vzrušující pocit. A neturistická, neprobádaná místa bývají levná, což je příjemný bonus.

Jak daleko dopředu jsi schopná si cesty plánovat?

Záleží, s čím cestování spojím. To, že pojedu do Kolumbie jsem věděla skoro rok předem, ale nic konkrétnějšího jsem neplánovala. Mám ráda cesty spíš neplánovat, nechat se překvapit, a hlavně si udělat obrázek o dané zemi na vlastní oči. Lidé, včetně mě, pak mají často přehnaná očekávání. Cestování přece není jako divadlo. To, co už někdo viděl, já můžu vidět úplně jinak. Mám ale nějaký 3-5letý plán, týkající se hlavně školy a do toho se snažím si zaintegrovat cestování jak nejlépe to jde.


Jak tedy zvládáš cestování skloubit s prací a školou?

Vybírám školu a práci s ohledem na cestování. V létě pracuji většinou v zahraničí, takže v tom je to cestování zahrnuté. Se školou to samé, v Mexiku jsem byla na výměnném semestru, v Kolumbii na povinné stáži a během školního roku jsem prostě párkrát chyběla. Ale je pravda, že kariéru jsem zatím žádnou pořádně nevybudovala :D

Cestovatelské přednášky, desítky blogů i profilů cestovatelů... Nemyslíš si, že se v dnešní době za cestovatele považuje kde kdo, a že se s nimi roztrhl pytel?

Myslím a trochu mě to mrzí. Když jsem já před třemi lety začala s přednáškami, vůbec jsem nevěděla, jaký boom to je. V zahraničí přednášky nefrčí tolik, jako u nás v ČR. Přednášky by, podle mě, měli dělat lidé, kteří k dané destinaci mají opravdu co říct a nabídnout, a ne přednášet po týdnu dovolené někde v Itálii. Ani po půlroce žití a pracování v Kolumbii si nedovolím říct, že tu zemi znám. Na druhou stranu, každé zboží má svého kupce, takže určitě se najdou i lidé, které zajímá, co vidět za týden. Nicméně, na moc přednáškách jsem nebyla, ale z těch, které jsem viděla, jsem byla velmi nadšená. 😊 Bezpochyby je ale super, že v dnešní době může každý poměrně jednoduše cestovat.



Kdo je pro tebe cestovatel?

Zikmund a Hanzelka. Z těch novodobějších obdivuju @againstthecompass.

Cestovatel Ladislav Zibura řekl kdysi pro rozhovor v Respektu: ,,Češi jsou národ cestovatelů. Je příznačné, že je potkáte všude ve světě a často na nejdivnějších místech. V Rumunsku, když potkáte člověka a má ovce, tak je to Rumun, když ne, tak je to Čech.“ Stává se ti to na cestách také?

Samozřejmě. Stává se mi, že potkám Čechy na místech, kde bych to nečekala - jako v hotelu mé mexické kamarádky, na ostrově v Nicarague, v panamské džungli, u mého ekvádorského couchsurfera v Quitu nebo i v tom zmiňovaném Podněstří. Nejvtipnější bylo, když jsem přijela do kolumbijské Cartageny a na ulici jsem slyšela křičet člověka: „Je 12 hodin dopoledne a já už jsem tak vožralá, že ani nevidím!“ Čechů je ve světě spoustu, ale pořád jsem spíš překvapená, když je někde vidím, než že bych byla zvyklá. Za to Němci jsou úplně všude.



Spoléháš jen na své bystré smysly a papírovou mapu anebo si pomáháš s mobilními aplikacemi?

Oboje. Spoléhám na své bystré smysly, ale i mapy v telefonu jsou na cestách můj nejlepší kámoš.


O projektu Adventurer jsi již slyšela, aplikace pro dobrodruhy. Co si myslíš o tomto konceptu, má to pro tebe a třeba dle tvého názoru i pro další cestovatele a dobrodruhy potenciál, který pomůže tuto komunitu více stmelit, inspirovat a být užitečným pomocníkem?

Myslím, že je to skvělý nápad, jak propojit lidi se stejnou vášní a zájmem. Lidé si nejen mohou předávat cenné informace, ale posouvat se dál a najít si nové kamarády, se kterými mohou vyrazit na výlet nebo se někde třeba potkat. Aplikací dneska existuje spoustu, ale s žádným podobným konceptem jako je Adventurer jsem se dosud nesetkala, a proto se moc těším, co tahle appka přinese. 😊




49 zobrazení0 komentář

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše